Etický Kodex

Etický kodex Nejvyššího kontrolního úřadu

PREAMBULE

Etický kodex Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen Úřad) pojmenovává základní hodnoty a postoje, které ctí a společně sdílí prezident a viceprezident Úřadu, členové Úřadu a zaměstnanci Úřadu (dále jen „představitelé a zaměstnanci Úřadu“). Stanoví standardy chování představitelů a zaměstnanců Úřadu, které podporují dosahování vize a cílů Úřadu a posilují jeho dobré jméno. Vychází z Etického kodexu mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních institucí INTOSAI, jejímž členem Úřad je.

DŮVĚRYHODNOST

Představitelé a zaměstnanci Úřadu si v práci i v soukromí počínají tak, aby nebyla snížena důvěra veřejnosti v nezávislý a nestranný výkon kontrolní činnosti Úřadu.

ZÁKONNOST A NEZÁVISLOST

Představitelé a zaměstnanci Úřadu vykonávají svou činnost v souladu s právním řádem a nezávisle na výkonné a zákonodárné moci, kontrolovaných subjektech a na vnějších zájmových skupinách.

OBJEKTIVNOST

Představitelé a zaměstnanci Úřadu jsou při veškeré své práci a zejména při zpracování kontrolních protokolů objektivní a nestranní. Obsah kontrolních závěrů vždy vychází z úplných a přesně zjištěných skutečností získaných a shromážděných při kontrole v souladu se zákony a vnitřními předpisy Úřadu.

ODBORNOST

Představitelé a zaměstnanci Úřadu vykonávají svou práci na vysoké odborné úrovni. Mají povinnost neustále aktualizovat a rozšiřovat své znalosti a dovednosti potřebné k plnění profesních povinností.

POCTIVOST A NEÚPLNOST

Představitelé a zaměstnanci Úřadu nevyžadují ani nepřijímají dary, služby ani žádná jiná zvýhodnění, která by mohla reálně či zdánlivě ovlivnit rozhodování v rámci jejich činnosti nebo narušit jejich profesionální přístup k věci.

POLITICKÁ A VEŘEJNÁ ČINNOST

Představitelé a zaměstnanci Úřadu nevykonávají takovou politickou nebo veřejnou činnost, která by mohla v očích veřejnosti narušit důvěru v jejich schopnost nestranně vykonávat pracovní povinnosti.

VYLOUČENÍ STŘETU ZÁJMŮ

Představitelé a zaměstnanci Úřadu nepřipustí, aby došlo ke střetu jejich soukromého zájmu s výkonem jejich činnosti v Úřadě; přičemž soukromý zájem zahrnuje jakoukoli neoprávněnou výhodu pro ně, jejich rodinu, další blízké nebo příbuzné osoby či spřízněné právnické nebo fyzické osoby. Pro svůj soukromý zájem nezneužívají výhody vyplývající z jejich postavení, zejména informace získané při výkonu své činnosti, a nikomu nenabízejí ani neposkytují neoprávněnou výhodu spojenou s jejich postavením v Úřadě.

ODPOVĚDNOST ZA DOBRÉ JMÉNO ÚŘADU

Představitelé a zaměstnanci Úřadu se snaží v nejvyšší možné míře zabránit jakékoli činnosti nebo jednání, jež by poškozovaly dobré jméno Úřadu, a zároveň přispívají k dobrému jménu Úřadu vytvářením profesionálního pracovního prostředí. Pečují o vzájemné pracovní vztahy a svůj vzhled, spolupracují navzájem s ochotou a zdvořilostí, přistupují k sobě s úctou a navzájem se respektují.

Etický kodex Asociace klinických psychologů ČR

Etický kodex Asociace klinických psychologů slouží k ochraně klienta před poškozením v důsledku nevhodně použitých psychologických postupů.

Etický kodex je podkladem pro řešení sporných otázek, vzniklých ve vztahu klinického psychologa a klienta, resp. klinického psychologa a jiného odborného pracovníka.

Etický kodex je závazný pro všechny členy Asociace klinických psychologů.

§ 1 obecné zásady

I. Povinností klinického psychologa – člena AKP (dále jen klinického psychologa) je pečovat o duševní zdraví v nejširším slova smyslu a to u jednotlivce, rodiny a jiné skupiny v souladu se zásadami lidskosti a v duchu úcty ke každému člověku, s ohledem na jeho důstojnost a jedinečnost, bez jakékoliv diskriminace. Aktivity a zákroky, které by s tímto byly v rozporu, nesmí přímo ani nepřímo iniciovat, či se na nich podílet.

II. Klinický psycholog je povinen znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon jeho povolání a dodržovat je.

§ 2 klinický psycholog a výkon povolání

I. Klinický psycholog v rámci své odborné způsobilosti a v souladu s aktuálním stavem poznání v psychologii svobodně volí a provádí ty preventivní, psychodiagnostické, psychoterapeutické a rehabilitační úkony, které pro klienta považuje za nejvhodnější. Nesmí doporučovat a provádět odborné úkony z důvodů zištných a v situaci vlastní podjatosti.

II. Klinický psycholog má právo odmítnout péči o klienta z odborných, pracovních, nebo osobních důvodů. V případě, že klienta odmítne, navrhne mu jinou formu péče.

III. Klinický psycholog je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s psychologickou činností a které se vztahují ke klientovi. Této povinnosti jej může zbavit pouze klient, nebo jeho zákonný zástupce písemným prohlášením. I v tomto případě je však klinický psycholog povinen zvážit zachování mlčenlivosti, pokud je to v zájmu klienta. Smrt klienta nezprošťuje klinického psychologa této povinnosti. Tím nejsou dotčena příslušná ustanovení trestního řádu a povinnost vypovídat před orgány činnými v trestním řízení.

IV. Klinický psycholog, který vykonává své povolání, je povinen se dále odborně vzdělávat tak, aby byl způsobilý poskytovat svou péči kvalifikovaně.

V. Klinický psycholog je povinen při výkonu svého povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci ve smyslu platných předpisů. Je povinen zabezpečit její ochranu před event. zničením, zcizením nebo zneužitím.

VI. Klinický psycholog je povinen adekvátně používat psychodiagnostické metody k odbornému posouzení psychického stavu klienta. Je povinen zabránit jejich zneužití nebo zveřejnění.

VII. Klinický psycholog je povinen věnovat patřičnou pozornost vyhotovení odborných psychologických zpráv, posudků, potvrzení a doporučení. Údaje v nich obsažené musí souhlasit se skutečností, být formulovány přesně a nedvojznačně a musí dostát formálním nárokům.

VIII. Klinický psycholog má rozpoznat hranice svých kompetencí. V případě konfliktu zájmů mají prioritu etické principy v zájmu klienta. Není etické využívat pracoviště, kde je zaměstnán, pro získávání klientů pro vlastní soukromou praxi. Úvahy o finančním zisku nesmí převažovat nad odbornými a humánními hledisky.

IX. Klinický psycholog by se měl zdržet všech nedůstojných aktivit, které se příčí vážnosti psychologického povolání.

§ 3 klinický psycholog a klient

I. Klinický psycholog musí vykonávat své povolání podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a mít na paměti nejlepší prospěch svého klienta. Klientovi ručí za odpovědnou a svědomitou péči. V případě potřeby předá informace o náležitých opatřeních, která zdravotní a psychický stav klienta vyžaduje. Nestačí-li jeho kvalifikace, doporučí klienta do péče jiného odborníka.

II. Klinický psycholog respektuje klienta jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy a povinnostmi, včetně jeho zodpovědnosti za své zdraví.

III. Klinický psycholog je povinen srozumitelně informovat klienta, nebo jeho zodpovědného zástupce o povaze problému, o zamýšlených odborných postupech, o prognóze a dalších důležitých okolnostech. Nepříznivé informace citlivě zvažuje. Zdržení informací o nepříznivé prognóze je záležitostí odborně podložené úvahy a svědomí klinického psychologa.

IV. Klinický psycholog nesmí jakýmkoliv způsobem zneužívat ve vztahu ke klientovi jeho důvěru a závislost.

§ 4 vztahy mezi klinickými psychology a jinými odborníky

I. Klinický psycholog je povinen konstruktivně spolupracovat s těmi psychology a jinými odborníky, kteří následně vyšetřují a léčí stejného klienta. Předává-li z odůvodněných příčin klienta jinému odborníkovi, pak jej, po vydání klientova písemného souhlasu, může informovat o dosavadním průběhu péče.

II. Klinický psycholog musí svoji práci vykonávat osobně. Zastupován může být jen dočasně a to psychologem splňujícím potřebné odborné předpoklady.

III. Klinický psycholog spolupracuje se zdravotnickými, školskými a dalšími odborníky. Musí respektovat jejich kompetenci a seznamovat se s jejich odbornými postupy

Zdroj: Asociace klinických psychologů ČR (AKP ČR)

Etický kodex Charity

I. Úvod

Charita Česká republika (dále jen CHČR) si váží a vždy respektuje zájmy všech, koho se mohou dotýkat její aktivity. Tento přístup patří k jejím základním hodnotám, které musí chránit a rozvíjet. Základním cílem CHČR je pomoc potřebným na území České republiky, ale důležitou součástí charitní práce je rovněž humanitární a rozvojová pomoc poskytovaná do zahraničí.

II. Hodnoty CHČR

CHČR čerpá svou inspiraci z evangelia a na něm založeného katolického učení.
Významnými hodnotami pro nás jsou zejména:

• Důstojnost člověka
• Rovnost pohlaví
• Pomoc lidem v nouzi
• Solidarita
• Respekt k odlišnosti
• Zodpovědnost vůči dárcům

CHČR se zaměřuje se na hodnotu každé lidské bytosti a solidaritu, která by každému umožnila důstojné žití, bez ohledu na věk, pohlaví, sexuální orientaci, původ, náboženství nebo politické přesvědčení. CHČR věří ve vlastní sílu lidí a podporuje iniciativu, která vychází z lidí samotných.

III. Dodržování právních předpisů

CHČR vždy jedná v souladu s příslušnými právními předpisy České republiky a, pokud nastane taková situace, tak i jiných zemí.

IV. Pracovníci – zaměstnanci

CHČR si váží svých profesionálních i dobrovolných pracovníků a považuje je za svůj nejvzácnější zdroj pro naplňování svého poslání. Pečuje o jejich rozvoj a poskytuje jim všemožnou podporu při jejich mnohdy nelehké práci.
CHČR vybírá a přijímá své pracovníky, zaměstnává je, přistupuje k nim a svěřuje jim pracovní funkce na základě rovné příležitosti, založené výlučně na jejich schopnostech, kvalifikaci a pracovním výkonu.
Jakákoliv diskriminace je zakázána.
CHČR zajišťuje, aby všichni pracovníci věděli, jak fungují vnitřní procesy uvnitř společnosti a jaká práce je od nich očekávána.
CHČR vyžaduje od svých pracovníků, aby jednali jejím jménem a vykonávali svou práci na vysoké profesionální a etické úrovni v souladu s jejím posláním a hodnotami.
CHČR odmítá (sexuální) vydírání, agresi a diskriminaci z důvodu rasy, věku, životní filozofie, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví, sexuální orientace, rodinného stavu a invalidity jako formy nežádoucího chování. CHČR se zavazuje předcházet a bojovat proti těmto formám nežádoucího chování v každodenní praxi a rovněž vypracováním příslušné politiky.

V. Partnerské organizace

Jednotlivé organizace sdružené v CHČR jsou přirozenými partnery při dosahování hlavního cíle činnosti. CHČR je však otevřena partnerské spolupráci se všemi organizacemi, které usilují o účinnou pomoc všem lidem v nouzi. Partnerství s ostatními charitními organizacemi v celosvětovém měřítku je základem pro poskytování humanitární a rozvojové pomoci v zahraničí.

VI. Zřizovatel

Zřizovatelem CHČR je Česká biskupská konference.
CHČR je právnickou osobou dle Kodexu kanonického práva (kánon 312, 313). Je součástí (útvarem) římskokatolické církve registrované v České republice podle zák. č. 3/2002 Sb., od níž odvozuje svou právní subjektivitu a evidované podle zák. 3/2002 Sb.

VII. Příjemci pomoci

CHČR poskytuje podle svých možností svoji pomoc všem lidem v nouzi bez rozdílu náboženství, rasy, pohlaví, věku, přesvědčení a společenského postavení. Chce stát nablízku všem, kteří to potřebují. Chce je doprovázet a pomáhat jim dosáhnout důstojných podmínek života. Zasazuje se o jejich nezadatelná práva.

VIII. Získávání finančních prostředků

CHČR získává finanční prostředky pro svoji činnost od soukromých osob, nevládních institucí, církví, společností, státních úřadů a institucí, evropských a mezinárodních institucí a vlád.
CHČR si je vědoma, že prostředky, kterými disponuje, jsou propůjčeny díky štědrosti dárců a vědomí sociální zodpovědnosti různých institucí. Jsou to především oni, kterým se zodpovídá za jejich nejvhodnější použití ve shodě s účelem, na který byly poskytnuty. Výrazem zodpovědnosti je rychlé a přesné informování o způsobu a množství použitých prostředků a plnění dohodnutých závazků vůči dárcům.

IX. Dodavatelé a další partneři

Se všemi, kteří pomáhají naplňovat naše poslání, má CHČR rovnoprávné vztahy při zachování vzájemné úcty a respektu. Takové vztahy jsou tvořeny na základě spravedlivých podmínek, důvěry a odpovědnosti.

X. Veřejné záležitosti

CHČR se jako součást Římsko-katolické církve vyjadřuje k veřejným záležitostem ve shodě s evangelním poselstvím a se sociálním učením církve. Ve svých postojích se snaží především hájit zájmy svých klientů, partnerů a dárců.

XI. Politika rovnosti pohlaví

CHČR chce stejné možnosti rozvoje pro ženy a muže. Svoji politiku rovnosti pohlaví uplatňuje v rámci své vlastní organizace a její podporu vyjadřuje i formou podpory partnerským organizacím a poskytováním informací veřejnosti.

XII. Etický kodex pracovníků Charity Česká republika

• Pracovník CHČR respektuje jedinečnost každého člověka bez ohledu na jeho původ, etnickou příslušnost, rasu či barvu pleti, mateřský jazyk, věk, zdravotní stav, pohlaví, ekonomickou situaci, náboženské a politické přesvědčení a bez ohledu na to, jak se podílí na životě celé společnosti.
• Služby, které pracovník poskytuje, musí být na nejvyšší odborné úrovni.
• Jedná tak, aby chránil důstojnost a lidská práva svých klientů.
• Pracovník odpovědně plní své povinnosti vyplývající ze závazku k CHČR.
• Dodržuje veškeré právní předpisy a jedná ve shodě se směrnicemi a jinými závaznými dokumenty CHČR.
• Respektuje znalosti a zkušenosti svých kolegů a ostatních odborných pracovníků. Vykonává a rozšiřuje spolupráci s nimi a tím zvyšuje kvalitu poskytovaných služeb.
• S partnery a dodavateli jedná s úctou a respektem, plní dohodnuté závazky a totéž vyžaduje i od nich.
• Vždy sleduje především zájem dobra klientů a kvality poskytovaných služeb.
• Pracovník CHČR dbá dobrého jména organizace, odděluje svoje osobní postoje a postoje organizace, jsou-li odlišné.
• Pracovníci CHČR neposkytují třetím stranám žádné informace, které by mohly vést k situacím, jež by ohrozily život určitých skupin obyvatelstva nebo kolegů.
• Pracovníci CHČR nepřijímají žádné materiální ani nemateriální výhody od třetích stran oplátkou za služby poskytované v rámci jejich práce.
• Pracovník CHČR respektuje obyvatelstvo a kulturu (standardy, hodnoty a pravidla) hostitelské země, za podmínky že tyto nejsou v rozporu s mezinárodní úmluvou o lidských právech.
• Mezery v legislativě hostitelského státu neospravedlňují špatné chování pracovníka CHČR.
• Pracovníci CHČR respektují přesvědčení, životní styl a náboženství místního obyvatelstva a kolegů a jednají v tomto ohledu diplomatickým způsobem.
• Pracovník CHČR svým jednáním nezadává příčinu k podezření místním orgánům, což by mohlo ohrozit jeho pobyt v (hostitelském) státu, jeho funkci nebo dokonce další působení CHČR.

Zdroj: Charita Česká republika

Etický kodex tlumočníků online APPN (Agentura pro neslyšící)

Tlumočník provádí úkon v nejvyšší možné kvalitě. Tlumočnický úkon musí přesně odpovídat tlumočenému projevu. Není možné cokoliv vynechat, doplňovat. Je mostem mezi slyšícím a neslyšícím účastníkem komunikace a jejich dvěma odlišnými jazyky a kulturami. Tlumočí věrně způsob vyjádření, nemění význam ani obsah sdělení. Online tlumočník popisuje i celou situaci, která ovlivňuje tlumočnickou situaci a odehrává se v telefonu či na webové kameře.

I. Tlumočník následuje způsob komunikace preferovaný neslyšícím klientem (český znakový jazyk, psaná forma českého jazyka, artikulace apod. ).

II. Tlumočník přijímá takové závazky, které odpovídají jeho schopnostem, kvalifikaci a přípravě. Je zodpovědný za kvalitu své práce. Pokud tlumočník zjistí, že komunikace s daným neslyšícím klientem je nad jeho možnosti a schopnosti, tlumočení odmítne či ukončí s vysvětlením a návrhem dalšího řešení celé situace.

III. Tlumočník přizpůsobuje své chování přiměřeně situaci, v jejímž rámci tlumočí. Horní část oděvu nosí vždy jednobarevné, nereflexivní, nejlépe tmavé, bez šperků a ostatních ozdob.

IV. Tlumočník dodržuje zásadu diskrétnosti a mlčenlivosti, která se týká všeho, co se dozví během neveřejného tlumočení a překladu. Tlumočník důvěrné informace nikdy nezneužívá.

V. Tlumočník neodmítne klienta pro jeho národnost, rasu, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst.

VI. Tlumočník má právo odmítnout pracovat v prostředí nepřijatelném z fyzických, psychických nebo morálně-etických důvodů (erotická linka atd.) a v podmínkách nedůstojných pro výkon profese, anebo v případě, že by nedokázal být neutrální vůči tlumočenému sdělení, a poškodil tak klienta, svou osobu nebo profesi.

VII. Tlumočník sleduje vývoj své profese a její náplně u nás i ve světě, neustále zvyšuje svoji kvalifikaci, a to nejen v příslušné jazykové oblasti, ale i v oblasti všeobecného vzdělání a rozhledu a kultury Neslyšících.

VIII. Tlumočník ctí svou profesi, usiluje o spolupráci a solidaritu s ostatními tlumočníky při prosazování a obhajobě společných profesionálních zájmů, sdílí nově získané informace a znalosti se svými kolegy.

IX. Tlumočník dodržuje zásadu nezávislosti a nestrannosti, není vázán požadavky objednatele týkající se způsobu tlumočení. Svou práci vykonává podle nejlepšího vědomí a svědomí.

X. Tlumočník má právo přerušit, odmítnout či ukončit tlumočení v případě technických obtíží, které mu nedovolují vykonávat jeho práci, např. narušená kvalita obrazu, zvuku, pomalý přenos.

XI. Tlumočník má právo vystoupit z tlumočnické role v případě objasnění celé online tlumočnické situace klientovi/ům, a to za účelem srozumitelnosti situace pro všechny zúčastněné strany.

Zdroj: APPN (Agentura pro neslyšící)

Etický kodex České komory detektivních služeb

I. soustavně usilovat o zvyšování uznání – image a respektu své profese i profesního sdružení ( živnostenského společenstva HK ČR) ČESKÁ KOMORA DETEKTIVNÍCH SLUŽEB a v souladu s tím jednat ve své profesní činnosti i soukromém životě;

II. soustavně usilovat o vysokou profesionalitu ( odbornou způsobilost) a její neustálé zvyšování;

III. vykonávat svoji profesi vždy v souladu s tuzemským i mezinárodním právem, a profesní etikou;

IV. před rozhovorem s klientem i vytěžovanými osobami poskytnout pravdivé a relevantní informace o sobě a své firmě;

V. plně respektovat všechny požadavky na profesionalitu detektivní činnosti a na zachování důvěrnosti informací;

VI. předcházet situacím, kdy by při plnění úkolů docházelo ke konfliktu zájmů;

VII. být seriózní ve své činnosti a poskytovat pouze realistická doporučení a pravdivé závěry;

VIII. prosazovat tento etický kodex ve své detektivní kanceláři, mezi členy České komory detektivních služeb a mezi všemi, kdo tuto profesi praktikují;

IX. být loajální ke své detektivní kanceláři, přesně dodržovat a ctít její politiku, cíle a doporučení, být plně loajální ke klientům pro něž detektivní kancelář poskytuje služby;

X. propagovat profesi soukromý detektiv a profesní sdružení – živnostenské společenstvo HK ČR ČESKÁ KOMORA DETEKTIVNÍCH SLUŽEB.

Zdroj: Česká komora detektivních služeb