Tento kodex je souhrnné pojmenování psaných i nepsaných norem, které lze uplatnit v žurnalistice. Jsou to takzvaná vodítka pro novináře, jak se rozhodovat v každodenních etických otázkách. Tyto etické kodexy přijímají jednotlivé redakce, organizace a státní instituce.
Problémem je, že v žurnalistice se zde střetává svoboda slova s obecnou mírou vkusu, ochrannou soukromí, práva na čest a důstojnost a hledáním objektivní pravdy.
Historie:
Lidé se začínají pobouzet proti tisku – 19. Století
Charta novináře – v roce 1918 ve Francii
Etický profesní kodex – v roce 1926 v USA
Zpráva z Komise pro svobodu tisku – v roce 1947 v USA
Mezinárodní federace novinářů – 1954
Mezinárodní zásady žurnalistické etiky – Paříž a Praha ( UNESCO )
Právo na samoregulaci – Praha roku 1994
Etický kodex v ČR:
V Československu byl dlouho tisk cenzurován a před rokem 1989 existovala žurnalistika oficiálně pouze jen ve své stranické podobě. Po roce 1989 se tisk stal svobodným a novináři už nemuseli své texty nechat cenzurovat.
Česká televize jako první kondifikovala a to 27. Září 1995 Rada ČT schválila Status ČT, jehož součástí je i kodex ČT. To znamená, že se dělily čárkou zprávy a názory. Roku 1998 a to 18. Června syndikát českých novinářů vydal Etický kodex novináře.
Tento kodex má tři části:
- Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace
- Požadavky na vysokou profesionalitu
- Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu medií v žurnalistice
V říjnu roku 1998 časopis Týden jako první tištěné médium u nás zveřejnil svůj etický kodex na stránkách časopisu.
Další kodexy následovaly: Hospodářské noviny (leden 2002), Mladá fronta Dnes (březen 2002), deníky Bohemia a Moravia (říjen 2004)