Žurnalistický kodex

Tento kodex je souhrnné pojmenování psaných i nepsaných norem, které lze uplatnit v žurnalistice.  Jsou to takzvaná vodítka pro novináře, jak se rozhodovat v každodenních etických otázkách. Tyto etické kodexy přijímají jednotlivé redakce, organizace a státní instituce.

Problémem je, že v žurnalistice se zde střetává svoboda slova s obecnou mírou vkusu, ochrannou soukromí, práva na čest a důstojnost a hledáním objektivní pravdy.

Historie:

Lidé se začínají pobouzet proti tisku – 19. Století

Charta novináře – v roce 1918 ve Francii

Etický profesní kodex – v roce 1926 v USA

Zpráva z Komise pro svobodu tisku – v roce 1947 v USA

Mezinárodní federace novinářů – 1954

Mezinárodní zásady žurnalistické etiky – Paříž a Praha ( UNESCO )

Právo na samoregulaci – Praha roku 1994 

Etický kodex v ČR:

V Československu byl dlouho tisk cenzurován a před rokem 1989 existovala žurnalistika oficiálně pouze jen ve své stranické podobě. Po roce 1989 se tisk stal svobodným a novináři už nemuseli své texty nechat cenzurovat.

Česká televize jako první kondifikovala a to 27. Září 1995 Rada ČT schválila Status ČT, jehož součástí je i kodex ČT.  To znamená, že se dělily čárkou zprávy a názory. Roku 1998 a to 18. Června syndikát českých novinářů vydal Etický kodex novináře.

Tento kodex má tři části:

  1. Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace
  2. Požadavky na vysokou profesionalitu
  3. Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu medií v žurnalistice

V říjnu roku 1998 časopis Týden jako první tištěné médium u nás zveřejnil svůj etický kodex na stránkách časopisu.

Další kodexy následovaly: Hospodářské noviny (leden 2002), Mladá fronta Dnes (březen 2002), deníky Bohemia a Moravia (říjen 2004)

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Etický kodex. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *