Etické zásady chování soudce

Etické zásady chování soudce

Etické zásady chování soudce jsou mravní principy soudcovské činnosti, kterými soudci sami sobě dávají vodítko pro své chování a zavazují se je dobrovolně dodržovat, a v zájmu zvýšení vlastní důvěryhodnosti i v zájmu zlepšení vztahu veřejnosti k soudnictví. Tyto nemohou být přijímány formou zákona, neboť právo je pouze minimem etiky. Soudcovská unie jako reprezentant soudcovského stavu přijímá následující soubor zásad s tím, že tyto budou dále vykládány a rozvíjeny:

I. Soudce podporuje mravní integritu a nezávislost soudnictví.

II. Soudce využívá všech svých schopností k naplnění soudcovského poslání a soustavně si doplňuje své odborné znalosti.

III. Soudce vykonává soudcovské povinnosti nestranně, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

IV. Soudce se vyvaruje chování, které zpochybňuje jeho důvěryhodnost a tím i narušuje důvěru veřejnosti v soudnictví. Vyvaruje se i chování, které by se jako takové mohlo jevit.

V. Soudce se chová trpělivě, důstojně a zdvořile k osobám zúčastněným na řízení i ke všem dalším osobám, s nimiž z titulu své funkce jedná, a respektuje jejich osobnost.

VI. Soudce zachovává vůči ostatním soudcům náležitou úctu a chová se k nim kolegiálně.

VII. Soudce považuje za čest podílet se na správě soudnictví a na zdokonalování právního systému.

Dokument byl schválen Shromážděním zástupců sekcí Soudcovské unie ČR (nejvyšším orgánem dobrovolného stavovského nepolitického sdružení českých soudců) dne 28. října 2000.

Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR